Obsah fóra Regresná psychoterapia Regresná psychoterapia
Aby sme žili v prítomnosti
 
 FAQFAQ   HľadaťHľadať   Zoznam užívateľovZoznam užívateľov   Užívateľské skupinyUžívateľské skupiny   RegistráciaRegistrácia 
 NastaveniaNastavenia   Prihlásiť, pre kontrolu súkromných správPrihlásiť, pre kontrolu súkromných správ   PrihláseniePrihlásenie 

Hľadanie príčin alebo pomôcka v diskusiách o kauzalite

 
Odoslať novú tému   Odpovedať na tému    Obsah fóra Regresná psychoterapia -> Články na internete
Zobraziť predchádzajúcu tému :: Zobraziť nasledujúcu tému  
Autor Správa
Patrik
Site Admin


Založený: 09.04.2005
Príspevky: 2043
Bydlisko: Martin

PríspevokZaslal: Po Okt 10, 2005 22:13    Predmet: Hľadanie príčin alebo pomôcka v diskusiách o kauzalite Odpovedať s citátom

Daniel mi poslal mailom zaujímavý príspevok tak ho dávam tu :

je to 6. kapitola z knihy Thorwald Dethlefsen, Rudiger Dahlke: Nemoc jako cesta



… a je myslim vyborna teraz aj do buducnosti pre vsetky buduce ostre diskusie o KAUZALITE a asi nielen v terapii … pretoze ukazuje zakonitosti ktore zapricinuju ze nikdy nebudeme vsetci v zhode v akceptacii roznych vysvetleni kauzality … a co je najlepsie legalizuje viacero pohladov naraz … navrhujem to dat hned vedla sporov o terapii … ako akusi memopomocku ku ktorej sa mozu hadaci vracat ked prilis prilipnu ku svojej pravde …


6. Hledani pricin


Nase sklony maji stale podivuhodne nadani
maskovat se jako svetovy nazor.
Hermann Hesse


Nektere z nasich dosavadnich uvah se mohou zdat tezko pochopitelne, porovname-li je s vedeckymi poznatky, zis-kanymi pozorovanim priznaku. Jsme sice pripraveni uznat, ze nektere priznaky maji vylucne nebo castecne puvod v psycilickych procesech, ale co s prevladajicim zbytkem chorob, jejichz telesny puvod je jednoznacne dokazan ?
Narazime tu na zakladni problem nasich myslenkovych zvyklosti. Stalo se pro nas samozrejmosti, ze vsechny vni-matelne procesy interpretujeme kauzalne a vytvarime dalsi pricinne retezce, v nichz pricina a jeji pusobeni jsou v jed-noznacnem vztahu.. Tyto radky muzete cist proto, ze jsme je napsali, protoze nakladatel knihu vydal, knihkupec ji pro-dal atd. Tento kauzalni myslenkovy koncept se zda tak jasny a dokonce nezbytny, ze vetsina lidi jej povazuje za nutny predpoklad lidskeho poznani. A tak se na vsech mistech patra po nejruznejsich pricinach nejruznejsich projevu a ocekava se od toho nejen objasneni souvislosti, ale i moznost pricinne procesy ridit. Co je pricinou rostoucich cen, nezamestnanosti, kriminality mladeze? Proc dochazi k ze-metreseni nebo proc se objevuje urcita choroba? Otazka za otazkou a vseobecne doufani, ze se podari najit priciny.
Kauzalita ovsem neni zdaleka tak bezproblemova a ne-zbytna, jak se jevi pri povrchnim pozorovani. Da se do-konce rici (a takove hlasy se stale mnozi), ze nase prani vykladat svet kauzaIne, prineslo do dejin lidskeho poznani plno zmatku a kontroverzi, jejichz dusledky se teprve nyni pomalu vyjevuji. Od Aristotelova pusobeni se predstava o pricine deli do ctyr kategorii.
Rozlisuje se pricina hybna (causa efficiens), pricina lat-kova (causa materialis), pricina tvarova (causa formalis) a konecne pricina ucelova (causa finalis), ktera vyplyva ze snahy dosahnout cile.

Na klasickem prikladu stavby domu budou ctyri kate-gorie pricin rychle pochopitelne. Ke stavbe domu je treba nejprve umysl dum postavit (causa finalis), potom hnaci moment napr. v podobe investic a pracovni sily (causa efficiens), dale stavebni plany (causa formalis) a nakonec ma-terial jako beton, cihly, drevo apod. (causa materialis). Chybi-li jedna z techto ctyr pricin, tezko se dum postavi.
Potreba najit jednu pravou, "prapuvodni" pricinu vede vsak vzdycky k tomu, ze ctyrdilny koncept pricin je zredu-kovan. Tak vznikaji dva smery protichudneho pojeti. Za-stanci jednoho z techto smeru vidi pravou pricinu vsech pricin v konecnem cili (causa finalis). V nasem pripade by umysl stavet dum byl jen predpokladem pro vznik ostatnich pricin. Jinymi slovy: umysl ci ucel predstavuje vzdy pricinu vsech udalosti. Pricinou, proc piseme tyto radky, je umysl vydat knihu.

Toto finalni pojeti pricinnosti se stalo zakladem duchovnich ved. Od nich se pak prisne oddelily vedy prirodni prijetim energetickeho kauzalniho modelu (causa effi-ciens).
Pro pozorovani a popis prirodnich zakonitosti se jevilo podrizeni hybne a ucelove pricine jako prilis hypoteticke. Pro ne melo vetsi smysl zdurazneni popudu a sily. Proto se prirodni vedy oprely o kauzalni zakon energie, hybnosti.

Tato rozdilna pojeti kauzality rozdeluji dodneska duchovni a prirodni vedy a zpusobuji, ze si mohou tezko porozumet. Prirodovedne kauzalni mysleni hleda priciny v minulosti, zatimco model finality klade priciny do bu-doucnosti. Takova formulace se muze zdat mnohym divna: jak muze pricina nasledovat az po ucinku? V beznem zivote se vsak nijak nezdrahame podobny pricinny vztah pouzivat. "Odchazim, protoze za hodinu mi jede vlak." „Koupil jsem darek, protoze pristi tyden budou vanoce." Ve vsech techto pripadech budouci udalost pusobi take zpetne.




Sledujeme li udalosti naseho vsedniho dne, zjistujeme, ze na nektere se da lepe uplatnit energeticka pricinnost tkvici v minulosti, na jine ucelova pricinnost do budoucnosti. Muzeme tedy rici: "Dnes nakoupim, protoze zitra je nedele." "Vaza spadla, protoze jsem do ni strcil."
Je vsak mozne podivat se na tutez udalost dvojim pohledem. Pricinou rozbitych taliru behem manzelske hadky muze byt jak to, ze spadly na zem, tak to, ze tu byl umysl druheho nastvat. Tyto priklady dokladaji, ze kazda kauzalni pred-stava muze mit jinou rovinu, ale obe maji sve opravneni Energeticka varianta umoznuje predstavit si mechanicke spolupusobeni a vztahuje se vzdy na latkovou rovinu, za-timco ucelova kauzalita pracuje s motivaci a popudy, ktere nejsou materialni povahy, ale nalezeji jen do psychicke ob-lasti. Uvedeny konflikt je tedy specialnim vyjadrenim techto polarit:

Icausa efficiens - causa finalis

minulost - budoucnost

hmota - duch

telo - duse

Na tomto miste by bylo uzitecne prakticky vyuzit vsechno to, co jsme si rekli o polarite. Pak bychom mohli bud/anebo vymenit za nejen/nybrz i a pochopit, ze se oba zpusoby nazirani nevylucuji, nybrz doplnuji. (Zopakujte si pouceni z korpuskularni a vlnove teorie svetla!) I zde zalezi na tom, jake hledisko zaujmeme, a ne na tom, co je spravne, a co ne. Vypadne-li z automatu krabicka cigaret, muzeme videt pricinu ve vhozene minci i v umyslu si zakoufit. (Jde o vic nez o pouhou slovni hru, protoze bez prani a umyslu kourit by zadne automaty na cigarety neexistovaly.)
Oba pristupy jsou legitimni a navzajem se nevylucuji. Jeden pristup by ale nestacil, nebot zadny souhrn material-nich a energetickych pricin nezridi jediny automat, bude-li chybet zamer. Prave tak samotny zamer nic neuskutecni. I tady zije jeden pol z druheho.

Pokud hovorime o automatech na cigarety, zni to samozrejme banalne.V pripade chapani evoluce je tu vsak sporne tema zaplnujici knihovny. Vysvetli se pricina lid-skeho byti z materialnich kauzalnich retezcu minulosti a je proto nase existence jen nahodnym vysledkem vyvojovych skoku a selekcnich procesu od vodikoveho atomu k lid-skemu mozku? Nebo snad tato polovina kauzality potrebuje jeste nejaky zamer, ktery tu pusobi z budoucnosti a nechava mirit evoluci k zamyslenemu cili?
Prirodovedcum se zda druhy aspekt prilis hypoteticky, humanitnim vedcum je zase prvni aspekt prilis chudy. Po-divame-li se vsak na mensi a prehlednejsi pripady vyvoje, najdeme vzdy oba smery pricinnosti. Sama technologie ne-vede k letadlum, pokud v lidskem vedomi chybi hotova predstava o letani. Stejne malo vdeci evoluce za svuj prubeh nahodnym rozhodnutim, protoze je materialnim a biologic-kym nasledkem vecneho vzoru. Materialni procesy pusobi na jedne strane, z druhe se vynoruje finalni tvar, aby se skutecnost mohla manifestovat uprostred. Dostavame se k dalsimu problemu naseho tematu.Kau-zalita vyzaduje linearnost, aby bylo mozno vyznacit, co je "pred" a co je "po" ve smyslu pricinne souvislosti. Predpo-kladem linearnosti je zase cas - a ten vlastne neexistuje. Pripomenme si, ze cas vznika v nasem vedomi diky polarite, ktera nas nuti rozkladat jednotu v posloupnost. Cas je pro-jevem naseho vedomi a my jej projektujeme mimo sebe, do vnejsiho sveta. Proto si take muzeme myslet, ze je na nas nezavisly. Predstavujeme si, ze casovy tok probiha linearne, stale ve stejnem smeru, z minulosti do pritomnosti, a prehlizime pritom bod, v nemz se minulost a budoucnost potkavaji – pritomnost.

Tento tezko predstavitelny fakt si muzeme priblizit na- nasledujici analogii: Z geometrie vime, ze kazda primka, prodlouzime-li ji do nekonecna, se vlivem sferickeho zakriveni prostoru svine v kruznici, takze je vlastne ve skutecnosti useckou kruznice. Kdyz tento poznatek preneseme na nas priklad, bude zrejme, ze oba smery primky (minulost a budoucnost) se musi spojit v kruznici.

minulost budoucnost





pritomnost

To znamena, ze se svym zivotem stale priblizujeme mi-nulosti neboli nase minulost je urcovana nasi budoucnosti. Uplatnime-li tento model na nasi predstavu o kauzalite, bude vsechno razem jasne: kauzalita proudi prave tak obema smery do kazdeho bodu, jak to cini cas. Takove predstavy vyhlizeji neobvykle, ale nejsou o nic tezsi k po-chopeni nez fakt, ze letime-li letadlem kolem sveta, vratime se k nasemu vychozimu bodu, ackoli se cim daI vice od neho vzdalujeme.
Ve 20. letech naseho stoleti vyjadril rusky esoterik P.D.Ouspenskij problem casu po svem vizionarskem pozorovani 14. tarotove karty (zdrzenlivost) takto: ,Jmeno an-dela je cas, rekl hlas. Na cele ma kruh, znak vecnosti a zi-vota. V rukou drzi dva dzbany, zlaty a stribrny. Jeden dzban predstavuje minulost, druhy budoucnost. Duhovy proud mezi nimi je pritomnost. Vidis, ze tece obema smery. To je cas z hlediska, ktere lide nechapou. Lide si mysli, ze tece stale jednim smerem. Nevidi, jak se vsechno vecne potkava, jak jedno prichazi z minulosti a druhe z budoucnosti, jak cas tvori mnozstvi kruhu, ktere se otaceji v ruznych sme-rech. Pochop toto tajemstvi a nauc se protichudne prou-deni v duhovem proudu pritomnosti rozlisovat." (Novy mo-del vesmiru).
I Hermann Hesse se timto tematem opakovane zabyval ve svych dilech. Nechava Kleina pronaset tato slova v pro-zitku smrti: ,Jak dobre, ze dospel k poznatku, ze zadny cas neexistuje. Od vseho, po cem clovek dychti, ho oddeluje jenom cas." V basni Siddhartha hovori Hesse o tematu bez-casovosti na mnohych mistech. "Dozvedel jsi se od reky, zeptal se ho jednou, ono tajemstvi, ze cas neexistuje? Na Vasudevove tvari se objevil jasny usmev. Ano, Siddhartho, rekl. Je to tak, jak pravis: reka je soucasne u pramene i u usti, u vodopadu, u privozu, v bystrine, v mori, v horach, vsude zaroven. A protoze pro ni existuje jenom pritomnost, nezna stin »minulosti« ani »budoucnosti«. Tak to je, pravil Siddhar-tha. Kdyz jsem se naucil to chapat, pohledl jsem na svuj zivot a videl jsem, ze je to take reka. A chlapec Siddhartha byl oddelen od muze Siddharthy a starce Siddharthy jen stinem, nicim skutecnym. Drivejsi Siddharthova zrozeni ne-byla take zadnou minulosti a jeho smrt a navrat k Brahmovi zadnou budoucnosti. Nic nebylo - nic nebude, vsechno je byti a pritomnost."
Uvedomime-li si pozvolna, ze jak cas, tak linearnost neexistuji mimo nase vedomi, otrese se nutne model kau-zality ve sve absolutnosti. Ukaze se, ze i kauzalita je pouze urcitou formou pozorovani, cili jak to formuloval David Hume: „potrebouduse“. Neexistuje zadny zvlastni duvod pro nekauzalni posuzovani sveta - ovsem take zadny pro kauzalni. Ani zde neni treba ptat se, zda je zvoleny pristup spravny, ci falesny; jen v jednotlivych pripadech, zda je vhodny, ci nevhodny.
Z tohoto zaveru vyplyva, ze zpusob kauzalniho posu-zovani je mnohem mene vhodnejsi, nez se dnes bezne uzi-va. Vsude tam, kde se setkavame s relativne malymi useky sveta, a tam, kde neztracime prehled o udalostech, vystacime docela dobre s nasimi predstavami o case, linearnosti a kauzalite. Jestlize vsak problem dostane dalsi dimenze nebo se zvysi jeho narocnost, pak kauzalni zpusob posu-zovani vede spise k nesmyslnym zaverum nez k spravnym poznatkum. Kauzalita totiz vyzaduje pri reseni problemu pevne stanoveny cilovy bod. V kauzalnim svete ma konecne kazdy jev svou pricinu, coz vyzaduje ptat se i po pricine kazde priciny. Tento postup sice vede ke zkoumani priciny priciny priciny - ale bohuzel ne k nejakemu konci. Prapricinu vsech pricin nejde najit. Bud v jistem bode dalsi zkou-mani prerusime, nebo skoncime u neresitelne otazky, ktera nema vetsi vyznam nez ptat se, zda bylo drive vejce, ci slepice.
Chceme tim ukazat, ze koncept kauzality muze v nej-lepsim pripade stacit jako pomucka mysleni k reseni kaz-dodennich problemu, je vsak zcela nedostacujici jako na-stroj k chapani vedeckych, filozofickych a metafyzickych souvislosti Vira, ze existuje priicinnost ucinnych souvislos-ti, je falesna, nebot je postavena na bazi linearity a casu. Prizname-li vsak, ze kauzalita by mohla byt moznym (ale nedokonalym) subjektivnim zpusobem naseho posuzovani, pak je legitimni pouzit ji tam, kde nam muze v zivote po-moci.
V nasem dnesnim obraze sveta vsak panuje mineni, ze kauzalita existuje sarna o sobe a je proto experimentalne dokazatelna - a proti tomuto omylu vystupujeme. Clovek nemuze pozorovat vic nez vztahy "vzdy - kdyz - pak". Takovato pozorovani vsak rikaji jen to, ze dve manifestace pro-bihaji soucasne a je mezi nimi jista korelace. Zmerime-li ji a interpretujeme ihned kauzalne, potom je tento krok pouze vyrazem urciteho svetoveho nazoru, nema vsak nic spolecneho s vlastnim pozorovanim a merenim. Zaryty zvyk kauzalni interpretace v neskutecne mire omezil nas pohled na svet a moznost novych poznatku. V oblasti vedy to byla kvantova fyzika, ktera prolomila kauzalni obraz sveta a zpochybnila jej. Werner Heisenberg to formuloval tak, ze "v docela nepatrnych prostorovych a casovych usecich, tedy v oblasti elementarnich castic, jsou cas a prostor promichany tak osobitym zpusobem, ze pojmy jako drive ci pozdeji nelze spravne definovat. Ve velkem se pochopitelne nemusi v casove-prostorovych strukturach nic menit, ale je treba pocitat s moznosti, ze experimenty s prubehem deju v malem casoprostoru do-kazi, ze jiste procesy probihaji opacne, nez to odpovida jejich kauzalnimu sledu."
Heisenberg se vyjadruje jasne, ale opatrne, nebot jako fyzik omezuje sve vypovedi jen na to, co je pozorovatelne. Tato pozorovani se vsak velmi blizi onomu obrazu sveta, jaky odevzdy vytvareli mudrci. Sledovani elementarnich castic probiha v hranicni oblasti naseho sveta determino-vaneho casem a prostorem, nachazime se primo v "miste zrodu hmoty" . Zde, jak rika Heisenberg, se cas prolina s pro-storem. Predtim a potom ziskavaji nalehavost az tehdy, kdyz pronikame do vetsich a hrubsich struktur hmoty. Pri po-stupu opacnym smerem se nejprve ztraci rozlisitelnost casu a prostoru, predtim a potom, az toto rozliseni nakonec uplne zmizi a my se ocitame tam, kde panuje jednota a nerozlisitelnost. Zde neni ani cas, ani prostor, vladne zde vecne tady a ted. Je to bod, ktery obsahuje vse, a presto ma jmeno "nic". Cas a prostor jsou dve souradnice, mezi nimiz je napnut svet polarity. Prohlednout jejich neexis-tenci – to je predpoklad dosazeni jednoty.
V polarnim svete tedy kauzalita vytvari perspektivu naseho vedomi nutnou k interpretaci procesu, je zpusobem mysleni leve mozkove hemisfery. Jak sme se uz zminili, prirodovedny obraz sveta je zalezitosti leve hemisfery, takze se nedivme, ze tak lpi na kauzalite. Prava hemisfera zadnou kauzalitu nezna, mysli analogove. V analogii jsme nasli druhy zpusob posuzovani, polarne orientovany ke kauza-lite, ktery neni ani spravnejsi ci falesnejsi, ani lepsi ci horsi, znamena vsak nutne doplneni kauzalni jednostrannosti. Te-prve oba principy spolecne - kauzalita i analogie - mohou vymezit souradnicovy system, v nemz se da nas polarni svet smysluplne interpretovat.
Tak jako v kauzalite vystupuji vodorovne vztahy, ana-logii se zviditelinuji prvotni priciny vertikalne, ve vsech ro-vinach jejich manifestaci. Analogie nehleda zadnou souvis-lost ucinku, nybrz se orientuje na identitu obsahu v ruznych formach. V kauzalite je vyjadrovan casovy vztah opozici predtim/potom, analogie pouziva synchronizaci ve smyslu "vzdy - kdyz - pak". Kauzalita vede k stale vetsi diferen-ciaci, analogie formuje mnohostrannost do celistvych pred-loh.
Neschopnost vedy myslet analogove ji nuti objevovat stale znovu zakony ve vsech oblastech badani. Veda vaha a nechce objeveny zakon do te miry abstrahovat, aby mohl byt analogove pouzit ve vsech rovinach zkoumani. A tak zkouma polaritu v elektrine, v atomistice, na bazi kyselin, v mozkovych hemisferach a v tisicovce dalsich oblasti vzdy znovu a oddelene od ostatnich. Analogie posunuje uhel po-hledu o devadesat stupnu a radi nejruznejsi formy podle analogove souvislosti, pricemz v nich odkryva stejny za-kladni princip. A tak najednou kladny elektricky pol, leva mozkova hemisfera, kyselina, Slunce, ohen nebo cinsky jang maji cosi spolecneho, ackoli mezi nimi neni zadna pricinna souvislost. Analogova spojitost vsech vyjmenovanych forem je odvozena od spolecneho principu, jimz je v nasem pripade muzsky, aktivni princip. Tento typ pohledu rozklada svet na archetypove sou-casti a pozoruje rozlicne predlohy, ktere jsou z archetypu odvozeny. Tyto predlohy se potom daji nalezt ve vsech rovinach vyrazovych forem dle principu: jak nahore, tak dole. Tento typ pohledu je vsak treba zvladnout prave tak jako pohled kauzalni. Pak nam ovsem ukaze docela jinou stranu sveta, doce1a jine souvislosti a predlohy, nez jake muze po-skytnout pohled kauzalni. Jestlize prednost kauzality lezi v ramci funkcnich souvislosti, vyhodou analogie je pruh1ed-nost obsahovych souvislosti. Leva hemisfera muze diky kau-zalite rozkryt a analyzovat mnoho veci, nemuze se ji vsak podarit pochopit svet vce1ku. Prava hemisfera se zase musi vzdat moznosti ridit procesy tohoto sveta, vladne vsak po-chopenim pro celek a jeho utvareni a tim i schopnosti po-chopit smysl deni, ktery nema ucel a logiku, jak rika Lao-c':

Smysl, ktery se da vyjadrit,
neni vecnym smys1em.
Jmeno, ktere se da vyslovit,
neni vecnym jmenem.
"Nebytim" nazyvam pocatek nebe a zeme,
"bytim" nazyvam matku jednotlivych bytosti.
Smeroviini k nebyti proto prinasi nazreni zazracne podstaty ,
smerovani k byti nazreni hranic v prostoru.
Oboji ma stejny puvod a lisi se jen jmenem.
Je to ve sve podstate tajemstvi.
Tajemstvim jeste hlubsiho tajemstvi je brana,
kterou prichazeji vsechny zazraky.
Návrat hore
Zobrazit informácie o autorovi Odoslať súkromnú správu Odoslať e-mail Zobraziť autorove WWW stránky
Quasar



Založený: 13.07.2005
Príspevky: 325
Bydlisko: Banská Bystrica

PríspevokZaslal: Ut Okt 11, 2005 8:58    Predmet: Odpovedať s citátom

Už Jung zaviedol vo svojej terapii tzv. "teleologický" princíp, ktorý vychádza z toho, že "všetky procesy, všetko dianie má svoj konečný účel, svoje smerovanie, finalitu". Ťažkosti človeka, vyhľadávajúceho psychoterapiu, prejavujúce sa symptómami (psychickými alebo somatickými) majú svoj zmysel a ukazujú naň. Junga preto až tak veľmi nezaujímala minulosť (v porovnaní s Freudom), nehľadal príčiny v minulosti, ale hľadal kam proces klienta smeruje, teda hľadal príčinu v "budúcnosti"... To isté dnes napríklad aplikuje aj procesovo orientovaná psychológia: nezaujíma ju až tak veľmi "prečo" (orientované na minulosť), ako "kam" (kam sa proces vyvinie).
Dokonca sa začína uprednostňovať tzv. "akauzálny" prístup, ktorý sa riadi tým, že neexistuje lineárny postup príčia-následok, ako ho bežne vnímame, pretože v skutočnosti všetko pôsobí na seba interaktívne naraz, takže je ťažké určiť presne "čo, kedy a prečo"... Tento prístup sa zdá byť potvrdzovaný aj experimentami a dedukciami kvantovej fyziky (teória non-lokality)...
Návrat hore
Zobrazit informácie o autorovi Odoslať súkromnú správu
Quasar



Založený: 13.07.2005
Príspevky: 325
Bydlisko: Banská Bystrica

PríspevokZaslal: Ut Okt 11, 2005 9:03    Predmet: Odpovedať s citátom

O plynutí času, ktoré zmieňujú Dethlefsen a Dahlke, majú svoje praktické poznatky napr. aj v talianskej duchovnej komunite Damanhur, kde sa robia cesty v čase... viac pozri http://www.damanhur.info/en/
Návrat hore
Zobrazit informácie o autorovi Odoslať súkromnú správu
klap



Založený: 20.05.2005
Príspevky: 35

PríspevokZaslal: St Nov 23, 2005 12:01    Predmet: Odpovedať s citátom

Daniel, Patrik dobrá pomôcka. Kým som si ja neujasnil prepletenosť príčin, tak som za problémami hľadal iba "vinníka" skoro bez efektu.
Návrat hore
Zobrazit informácie o autorovi Odoslať súkromnú správu
Patrik
Site Admin


Založený: 09.04.2005
Príspevky: 2043
Bydlisko: Martin

PríspevokZaslal: So Nov 26, 2005 8:26    Predmet: Odpovedať s citátom

Klap písal si - "našiel som sa v regresoch". Zaujímalo by ma, kde si regres študoval. Vďaka.
Návrat hore
Zobrazit informácie o autorovi Odoslať súkromnú správu Odoslať e-mail Zobraziť autorove WWW stránky
klap



Založený: 20.05.2005
Príspevky: 35

PríspevokZaslal: Ne Nov 27, 2005 12:58    Predmet: Odpovedať s citátom

Učí ma život a ľudia.
Návrat hore
Zobrazit informácie o autorovi Odoslať súkromnú správu
Zobraziť príspevky z predchádzajúcich:   
Odoslať novú tému   Odpovedať na tému    Obsah fóra Regresná psychoterapia -> Články na internete Časy uvádzané v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Prejdi na:  
Nemôžete odosielať nové témy do tohto fóra
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre
Nemôžete upravovať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete mazať svoje príspevky v tomto fóre
Nemôžete hlasovať v tomto fóre


Stránky regresnej psychoterapie
Regresná terapia
Stránky regresnej psychoterapie

Regresná terapia on Facebook

Prirodzený pôrod on Facebook

Powered by phpBB © 2001, 2011 phpBB Group